Ztracený svět Národního parku Canaima

Ztracený svět Národního parku Canaima

Na východě Venezuely, ve státě Bolívar, se rozkládá nádherný národní park Canaima, který je součástí světového přírodního dědictví. Jde o území o rozloze 30 tisíc kilometrů čtverečních, na němž je možné se kochat opravdu jedinečnou přírodou. Canaima je kombinací pralesa, unikátních stolových hor, strmých stěn a desítek vodopádů – včetně toho nejvyššího na světě.

Národní park Canaima (Parque Nacional Canaima) velký téměř jako území Belgie, se nachází v oblasti, kde Venezuela hraničí s Brazílií a Guayanou. Jde o jeden z nejrozlehlejších národních parků na světě. Zaujímá podstatnou část Guayanské vysočiny a většina jeho území je odvodňována řekou Caroní. Národní park Canaima byl vyhlášen 12. června roku 1962, v roce 1975 bylo k parku přičleněno další území a roku 1994 byl zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. V parku panuje tropické rovníkové klima, průměrný roční úhrn srážek se pohybuje mezi 1 000 a 1 600 mm. Teploty se celoročně pohybují v rozmezí od 10 do 22°C.

Foto: Národní park Canaima

Dominantním prvkem Národního parku Canaima jsou stolové hory, tzv. tepui, které jsou charakteristické pro celou Guayanskou vysočinu (celkem se jich zde nachází 115). Název tepui je odvozen z indiánského slova, které je možné přeložit jako „Domov bohů“. Indiáni totiž věřili, že na těchto horách sídlí bohové. Jde o prakticky izolované geologické formace, tvořené křemencem, které mohou dosahovat nadmořské výšky až 3000 metrů.  Jejich stěny jsou téměř kolmé a na mnoha místech vystupují z džungle a vytváří tak unikátní přírodní scenérie.

Stolové hory pokrývají asi 65% Národního parku Canaima. Vzhledem k jejich dlouhodobé izolaci jsou dnes místem, kde se vyskytují endemické druhy rostlin a živočichů, které nenajdete nikde jinde na světě. Na vrcholových planinách je možné najít pestré druhy orchidejí, masožravých a broméliovitých rostlin. Jelikož leží planiny ve vyšších nadmořských výškách, je zde také odlišné klima – panují zde mnohem nižší teploty než dole ve vlhkém pralese. Díky dosti strmým stěnám se podařilo na vrcholky stolových hor dostat jen málo lidem, výstup na tepui je náročný, často je třeba horolezecká průprava a někdy je výstup dokonce nemožný. Na některé ze stolových hor tak lidská noha ještě nevkročila.

Eroze vytvořila na mnohých stolových horách zajímavé skalní útvary a vyhloubila velké závrty, které mohou mít průměr až 300 metrů a stejně tak vysoké mohou být i jejich stěny. Právě v nich se vyskytují unikátní, mnohdy ještě neobjevené druhy organismů. Nejznámějšími tepui ve Venezuele jsou Autana, Neblina, Roraima a Auyantepui. Roraima (2700 m. n. m.) nacházející se v jihovýchodním cípu Národního parku Canaima je nejvyšší stolovou horou v oblasti. Je také první velkou tepui, která byla zdolána. Podařilo se to v roce 1884 Siru Everardu Ferdinandu im Thurnovi. Cesta, kterou tehdy objevil, se používá k výstupu dodnes. Možná právě jeho expedice pak v roce 1912 inspirovala Sira Arthura Conana Doyla k sepsání dobrodružného příběhu s názvem Ztracený svět.

Turisticky nejzajímavější stolovou horou v Canaimě je Auyantepui (Ďáblova hora) s rozlohou neuvěřitelných 700 km² (Roraima má „pouhých“ 34 km2). Z jejího vrcholu padá z výšky téměř 1000 metrů nejvyšší vodopád světa, Salto Angel. Jeho přesná výška je 979 metrů. Voda padá v několika stupních, ten nejvyšší má 807 metrů, což je naprosto unikátní. Mnozí se mylně domnívají, že název vodopádu znamená „Andělský vodopád“, ale pojmenování Salto Angel nemá s anděly vůbec nic společného. Vodopád nese jméno svého objevitele, amerického letce Jimmyho Angela (1899 – 1956). Ten uvěřil hledači zlata jménem McCracken, který tvrdil, že se na jedné stolové hoře volně povalují zlaté nuggety.

V roce 1921 s ním ve svém letadle tedy vyrazil tento poklad hledat. Angel byl zkušený pilot a se svým letadlem dokázal na stolové hoře přistát. Nakonec se ukázalo, že nešlo jen o jakousi povídačku, ale zlato na tepui skutečně našli. A ne zrovna málo! Zlata tam bylo dokonce tolik, že jej ani všechno nestačili pobrat. Řekli si, že jim ho stejně nikdo nevezme a tak se pro něj příště vrátí. Ale to byla osudová chyba. Angel se totiž během hledání nechal navigovat McCrackenem a příliš nevnímal, kde přesně ona hora leží. A co čert nechtěl, McCracken nedlouho po návratu zemřel na záhadnou chorobu a své tajemství o hoře plné zlata si vzal do hrobu.

Jimmy Angel tak strávil zbytek svého života marným hledáním, ale hora jako by se vypařila. Už se mu ji nikdy nepodařilo znovu nalézt. V roce 1935 během jednoho ze svých průzkumných letů nad Guayanskou vysočinou však objevil obrovský vodopád. Jeho objev však jistě mnohem více potěšil vědce, než Angela samotného. Nepřestával zlato hledat a o dva roky později dokonce se svou ženou a dvěma kamarády zůstal uvězněn přímo na Auyantepui, když jim chtěl ukázat vodopád, jež objevil. Jeho letadlo totiž zapadlo do bahna a Angel s ním nebyl schopen znovu vzlétnout. Skupince trvalo 11 dní, než se z džungle dostala zpět do civilizace. Angelovo letadlo bylo objeveno až po dlouhých 35 letech. Nakonec bylo venezuelskými vojenskými vrtulníky přeneseno do města Ciudad Bolívar, kde je dodnes vystaveno před místním letištěm.

V roce 1947 byla zorganizována výprava, která měla vodopád, jež Angel objevil, zdokumentovat. Tehdy byla přesně změřena jeho výška, což mnohým vyrazilo dech. Vodopád byl nakonec zcela právem pojmenován po svém objeviteli, který zemřel v roce 1956 na následky zranění, jež utrpěl při letecké nehodě. Jeho posledním přáním bylo, aby byl jeho popel rozprášen právě u vodopádu Salto Angel a toto přání mu jeho synové splnili. Salto Angel je napájen řekou Gauja, která představuje přítok řeky Churún. Množství vody v něm kolísá podle ročních období. Oblast okolo vodopádu je nyní považována za jednu z nejcennějších součástí Národního parku Canaima. Mnoha lidem však do dnešní doby leží v hlavě zásadní otázka – která ze stolových hor Guayanské vysočiny tedy ukrývá ono zlato? A je tam ještě?

- jap -

Předchozí články z Venezuely:
Venezuela 
Isla Margarita 

Článek byl zobrazen 6 642 krát.